Hledáme venku, ale leží uvnitř nás

18. září 2025 – Čas čtení: 4 minuty

Mapy života – vizuální ilustrace cesty k pokladu

Úvod – pohádka jako zrcadlo

Možná znáte Werichovu pohádku o muži, který hledal poklad po celém širém světě. Putoval, bloudil, zkoušel všechno možné – a přitom měl ten poklad zakopaný doma na vlastní zahradě. Takto často vypadá i náš život. Hledáme odpovědi venku: v práci, ve vztazích, v knihách, u autorit. A přitom to nejcennější, co hledáme, nosíme celou dobu v sobě.

Naše slabina jako dar

Rakouský psycholog Alfred Adler, žák Freuda a kolega Junga, řekl: „Náš mindrák je náš motor.“ To, co nás tíží a obtěžuje, se může stát naším největším zdrojem síly a inspirace. V tom je obrovský paradox růstu – slabina, kterou chceme skrýt, se může proměnit v dar, pokud ji zpracujeme. To, co nám dlouho nejde a navíc třeba neuvěřitelně toporně a klopotně – je jen plán, jak docílit bravury, mistrovství!

Potřeba projektivních nástrojů

Knihy jsou inspirativní, ale často nestačí. Dokazuje to i jejich počet na téma osobního růstu – každý cítí, že tomu něco chybí, tak to zkusí napsat po svém... Ale. To ale se možná jmenuje: pokoušíme se uchopit mentálně něco, co je ve skutečnosti komplexní – včetně emocí, vnímání, intuice, nevědomých složek atd. Zkrátka se ukazuje, že potřebujeme nástroje, které nám umožní nahlédnout „za roh“ či „dovnitř“. I psychologie používá projektivní metody: Rorschachovy testy skvrn, barevné typologie nebo testování MBTI. Ale existuje jeden nástroj, který má čtyřtisíce let tradice a neomezený potenciál: astrologie.

Astrologie jako mapa života

Astrologii primárně nevnímám jako předpovídání budoucnosti. Vnímám ji jako mapu života – symbolický obraz našeho vnitřního nastavení. A nejen našeho nastavení, ale i naší sounáležitosti s CELKEM! Radix, tedy horoskop narození, je jako sešit dítěte, kde jsou na začátku tužkou a pravítkem neznatelně nalinkované čáry. Pomáhají psát rovně – ale časem je dítě nepotřebuje. Stejně tak nám horoskop pomáhá pochopit vlastní vzorce, omezení a možnosti. A cílem není stát se jejich otrokem, ale mapu postupně opustit a naučit se naslouchat svému vnitřnímu vedení.

Smysl a omezenost našeho vnímání

Naše smysly jsou přirozeně omezené: oko vidí jen určité spektrum světla, ucho slyší jen určité frekvence. Ego také pracuje jen v určitém rámci. Mapa života nám ale ukazuje, že jsme součástí něčeho většího, že život má smysl – i když z pohledu našeho omezeného já vypadá někdy chaoticky.

Cíl: opustit mapu

Cílem práce s mapou života není uvěznit se v symbolech a předpovědích. Je to podobné jako s oním nalinkovaným sešitem – pomáhá nám, ale nakonec ho nepotřebujeme. To podstatné je naučit se znovu slyšet hlas svého srdce a intuice. To je vedení, o kterém mluvili mystici i moderní psychologie. A nemusí to být nic „mystického“ – stačí se znovu naučit naslouchat sám sobě!

Pokud vás článek zaujal, zanechte mi svůj e-mail a pošlu vám podrobnosti o připravovaném semináři.

 Úvod: Mezi regály duchovna

Vítejte v duchovním supermarketu. Mezi regálem s bio deodoranty a instantní karmou stojí muž, který ví. Má hluboký pohled, bílou košili a slova jako „energetické pole“ nebo „přepis reality“ používá častěji než záchod. Jmenuje se Richard. V regále figuruje jako léčitel. V realitě je to guru, který skončil mrtvý – a jeho následovníci ve vězení.
 
 A vy si pořád říkáte… „K čemu je ta intuice tak asi dobrá?“

Kapitola první: Guru s titulem, zubařka s vírou

Kolem Richarda Šiffera se vytvořil kruh lidí, kteří mu věřili tak slepě, až ho (na jeho vlastní pokyn!) usmrtili. Mezi nimi byla:
 - Zubařka, úspěšná, sebevědomá žena.
 - Učitelka, která celý život vedla děti.
 - Psychiatr, odborník na lidskou psyché.
 
 Tohle nejsou „slabí jedinci“, ale reprezentanti systému. A přesto nepoznali, že jsou manipulováni. Intuice zůstala vypnutá.

A přitom to začíná tak nenápadně…

Možná to znáš:
 „Tohle mi nějak nesedí.“
 „Cítím tlak, ale nedokážu to vysvětlit.“
 „Všichni říkají, že je to super, ale já mám stažený žaludek.“
 
 Tohle je intuice. Neargumentuje. Necituje. Nekřičí. Jen ti jemně říká: Pozor. A právě proto je často přehlížená. Přetlučená rozumem, autoritou nebo skupinou.

Kapitola druhá: Selhání systému

- Psychiatr vysvětluje, že zubařka jednala „jako naprogramovaný robot“.
 - Učitelka až po letech říká: „Cítila jsem, že je to špatně. Ale nevěřila jsem tomu.“
 - A lidé, kteří by měli chránit, byli sami uvězněni v bludu.
 
 Co se pokazilo?
 
 Ne chyba ve vzdělání. Ale ztráta spojení se sebou. Se svou vnitřní pravdou.

Tak k čemu je ta „blbá“ intuice?

- K přežití. Doslova.
 - K rozpoznání hranic, které rozum přehlédne.
 - K tomu, abys poznal(a), že „autorita“ není vždy autoritou.
 
 Intuice není jistota. Ale je to radar. Tichý, nenápadný. O to cennější.

Závěrem: Supermarket je plný. Ale ty máš kompas, když se ho naučíš používat!


Svět je bohužel plný takových gurů ze supermarketů, inženýrů lidských duší, koučů s dvoutýdenním certifikátem. Hereček, které využívají své popularity, aby vám prodali zaječí tlapku, která zaručeně na všechno funguje ;-)

Kardinál Špidlík říkával něco v tom smyslu, že dříve stačilo člověku, aby neztratil svou cestu: nahlížet do svého srdce a pozorovat okolní svět jako pomyslné zrcadlo, která mu ukazuje, kde na své cestě jsme.


 Proto:
 Nehledej další návod.
 Poslechni tiché: „Tady něco nehraje.“
 Protože ty jsi certifikát. A tvůj učitel je intuice.

 

Kdo se naučí naslouchat intuici, nalézá odpovědi, směr i klid. Vnitřní kompas, který jsme zapomněli používat.

Ano, je tomu tak: intuice je skutečně naše přímá linka k Bohu. I k Nebohu — chceme-li se vyhnout těmto teologickým pojmům — prostě říkejme tomu moudrost našeho těla/bytí.

Z pohledu buddhismu existuje jen jedno vědomí a my jako „EGO“ jsme na něj napojeni, respektive podléháme iluzi, že jsme od univerzálního vědomí odděleni. Jako první s tímto konceptem přišel C.G.Jung. Intuice z pohledu Carla Junga je jednou z čtyř psychických funkcí, je funkcí iracionální. Tedy probíhající mimo vědomí. A je jednak spojena s naším nevědomím, kde ji mohou ovlivňovat/narušovat zkušenosti/emoce. A druhak je spojena s kolektivním nevědomím, kde se dostáváme do hájemství své neuchopitelnosti. Ano, jde o naši božskost! Nemáme nikomu sloužit, ani nemáme být na nikom závislí. Jde o rozvinutí našeho potenciálu!

Šedá je teorie, zelená praxe života! Důkaz je nad tisíce slov: Už jsem se setkal s názorem, že intuice je založená na zkušenosti. Musím se občas smát a vzpomenu si na slova našeho profesora psychologie Nakonečného, který nám vyprávěl, jak výzkumníci odvezli evropské houby původním africkým domorodcům. A dali jim za úkol rozdělit houby na jedlé a jedovaté. Asi tušíte, že to zvládli bezchybně, jinak bych o tom nepsal. Na otázku výzkumníků, jak to dokázali, odpověděli, že ty jedovaté se divně ksichtí.

Čistá intuice. Nulová zkušenost. A teď se do mne mohou pustit vědci. Příště napíši něco o vědě, co ani sami vědci nevědí! Že i věda kráčí od jedné přibližnosti (paradigmatu) k druhé, a bohužel či bohudík, nic není svaté, ani absolutní!

Někdy se intuici říká šestý smysl. Je to termín používaný pro schopnost vnímat nebo chápat věci mimo pět tradičních smyslů - zrak, sluch, čich, chuť a hmat. Někteří lidé tvrdí, že mají schopnost vnímat budoucnost, energie nebo emoce, které nejsou zprostředkovány tradičními smysly. Šestý smysl je často spojován s nadpřirozenými jevy nebo schopností „číst“ mezi řádky a vnímat věci, které nejsou zjevné na první pohled. Zkrátka vnímat informace z nevědomí.

Intuice probíhá mimo vědomou kontrolu a úmysl. Prostě intuice se nedá vynutit. K rozvoje intuice se dostaneme pomocí různých relaxačních a meditačních technik, ale také díky jednoduchému naslouchání sobě samému! Intuice za rozvoj určitě stojí: je zadarmo a je to náš nejniternější rádce pro všechny okamžiky. Když mluvíme o hlasu srdce, jde vlastně o intuici.

Proč hledat kouče nebo terapeuta? Získejte nadhled, poznejte sami sebe a žijte vědomě. Od nevědomí k vědomému bytí.

Jak důležitý je nestranný pohled, jaká změna nastane, když získáme náhled - uvědomíme si: Kdo jsme, Kde se nacházíme a Kam se chceme dostat. Mapa života - Od nevědomého žití k vědomému bytí.

Setkávám se často se skepsí: Co by se jako mělo změnit! Když si potřebuji promluvit, mám kamarády atd. Žiju na pohodu.

Ale pokud vás již napadne vyhledat odborníka na osobní /partnerské problémy, jste ve fázi, že si uvědomujete, že ve vašem životě věci nejdou tak, jak byste si přáli či si dokázali představit.

POTŘEBUJETE NESTRANNÝ POHLED.

Vy to vidíte takto, váš partner zcela naopak. A vaše kamarádky vás pochopitelně budou utvrzovat, že vy jste hvězda a on je bídák. Dobře, ale proč jste si toho bídáka vzala? A proč jste měla předtím dva podobné bídáky?

Jste přesvědčená, že jste zcela v pořádku, jste z harmonické rodiny a prohlašujete, že jste prožila šťastné dětství… Fyzické týrání ze strany staršího sourozence vám přijde běžné a úplně normální?!

Máte jednoduše zkreslený pohled na to, co je normální a co již je nepřípustné. CHYBÍ VÁM ZKRÁTKA NÁHLED. Chybí vám porozumění vašim citům, nevnímáte své tělo, o intuici ani nemluvě! Vy vlastně NEVÍTE, KDO JSTE?

A KDE JSTE NA MAPĚ ŽIVOTA? JAK VELKÁ JE VAŠE MAPA ŽIVOTA? Je to mapa ohraničená vaším narozením a úmrtím? Nebo je to mapa nekonečného bytí, kde prožíváte věci podle nějakého vnitřního plánu /vnitřního rozhodnutí. Je to pouze mapa fyzická nebo i duchovní? Pak může i vaše nemoc souviset s vašimi plány a strachy z jejich naplnění. A podle mapy života si vybírejte i terapeuta. Někdo je schopen jít až za hranice vědomí. Jiný skončí u hranic okresního města.

Až zjistíte, kdo jste, můžete si legitimně položit otázku: KAM CHCETE DOJÍT?

Podle průzkumu pouze nepatrné množství lidí plánuje svůj život. Drtivá většina se nechá vláčet životem. V zásadě se pohybujeme OD NEVĚDOMÉHO ŽITÍ K VĚDOMÉMU BYTÍ. A to je nejdůležitější přínos dobrého terapeuta – kouče, že začnete svůj život žít vědomě. Člověk je často sám sobě největší překážkou – stojí si v cestě.

Když si vypůjčíme příměr ze světa karetních her. Jakou kartu jste si vytáhli a jak podle ní hrajete? Vytáhnete-li si eso, hrajete podle toho, že máte eso, nebo jako kdyby to byla pouhá sedmička. A jakou hru hrajete? Hrajete Prší nebo Větší bere? Užíváte si tu hru, nebo hrajete čistě s povinnosti.